Hypotyreóza
JE VÁŠ PES UNAVENÝ NEBO NEMOCNÝ?
Únava patří mezi nespecifický příznak celé řady onemocnění, pro jednu nemoc, je ale více něž příznačná. Na druhou stranu jen podle únavy nemůže určit diagnózu.
Mezi nejčastější endokrinní onemocnění psů patří HYPOTYREÓZA, jejíž výskyt v posledních letech výrazně stoupá a to nejen díky kvalitnějším diagnostickým metodám, ale především díky změnám na žebříčku popularity jednotlivých psích plemen. Podstatou tohoto onemocnění je nedostatek tyroxinu – hormonu štítné žlázy.
Hypotyreóza je onemocnění, které se vyskytuje u štěňat i dospělých psů. U štěňat je toto onemocnění většinou vrozené, založené na poruše vývoje nebo funkce samotné štítné žlázy (podobně jako u lidí). Ve vzácnějších případech je onemocnění získané, vztažené k samotnému hormonu štítné žlázy – tyroxinu. U dospělých psů je tomu přesně naopak. Většina psů trpících hypotyreózou, resp. 95% nemocných, nemá poruchu samotné štítné žlázy, ale problém je v produkci nebo množství hormonu, které je tělu k dispozici. Jedná se převážně o autoimunitní onemocnění, kdy si tělo vytváří protilátky proti vlastním tkáním nebo produktům. V tomto případě si organismus vytváří protilátky proti štítné žláze nebo samotnému hormonu tyroxinu. Díky tomu je hormonu nedostatek a tělu chybí nebo je ho naopak dostatek, ale díky protilátkám není v takové formě, kterou by organismus mohl využít. Z konečného pohledu ať je problém zapříčiněn jakkoliv, výsledek je vždy stejný – tělu hormon tyroxin prostě chybí.
S tímto onemocněním se setkáváme jak ve štěněčím, tak především v dospělém věku. Většina pacientů je v rozmezí mezi 5 až 7 rokem, i když není výjimkou pacient podstatně mladší, například kolem jednoho roku, tak i především starší, okolo deseti let. Mezi nejčastěji zastoupená plemena s tímto onemocněním patří především rhodéský ridgeback (v posledních letech neobvykle často), retrívr, jezevčík, kokršpaněl, bernský salašnický pes, německá doga, dobrman apod.
Příznaky tohoto onemocnění mají většinou plíživý charakter i když známe i akutní formu onemocnění, kdy k rozvoji příznaků dojde během několika hodin, maximálně dnů. Častější, postupný rozvoj onemocnění a příznaků, je zpravidla připisován chovatelem k vyššímu věku psa či počasí, až dotazy veterináře jako jsou například: „Je Váš pes čilý, aktivní? Nevyhledává teplo? Není utlumena jeho sexuální aktivita? atd. vedou k zamyšlení nad samotným problémem, tedy příznaky hypotyreózy.
Mezi hlavní příznaky patří: Rychlá unavitelnost, slabost, ospalost, nechuť k pohybu. Porucha termoregulace, projevující se vyhledáváním teplých míst a špatná snášenlivost chladu. Suchá, lomivá, matná, prořídlá srst., vedoucí někdy až k symetrické ztrátě srsti (některými autory popisována srst, jako by prožraná od molů). Poruchy tvorby a kvality drápů (zejména rhodéský ridgeback). Horší hojivost ran. Snížená chuť k jídlu, ale tendence ke zvyšování hmotnosti. Nižší teplota a pomalejší srdeční frekvence. Zkracování až vynechávání říje, ztráta libida. Někdy i zvýšený příjem tekutin a častější močení.
Diagnostika tohoto onemocnění není nijak složitá, zakládá se na některém z výše uvedených příznaků a zejména na laboratorním stanovení hladiny hormonu štítné žlázy v krvi. Parametrů zjišťujících funkci štítné žlázy a hladinu tyroxinu nebo jeho frakcí je hned několik. Můžeme změřit celkovou hladinu hormonu, hladinu volného (nenavázaného) tyroxinu, hormonu stimulujícího samotnou štítnou žlázu nebo hladinu protilátek působících proti štítné žláze. Můžeme také sáhnout po jednom z tak zvaných funkčních testů – kde se nejprve odebere krev, následně se do žíly aplikuje příslušná látka (např. stimulující činnost štítné žlázy) a s určitým časovým odstupem, pak zjišťujeme efekt (změnu hladiny hormonu). S ohledem na variabilitu laboratoří a laboratorních technik doporučuji po dohodě s Vašim veterinářem využít jednu z veterinárních laboratoří, laboratoře humánní mohou mít přístroje nastaveny na jiné hodnoty a testy nemusí být tak senzitivní. Vzhledem k širokému spektru příznaků, které mohou naznačovat i na jiná onemocnění i vzhledem k věku, kdy se toto onemocnění objevuje doporučuji vyšetření krve rozšířit alespoň o základní biochemii, případně hematologii. Tyto výsledky nám poskytnou informace o funkci ledvin, jater, slinivky a dalších orgánů, což by mělo být stejně součástí preventivní péče každého pacienta pokročilejšího věku.
Terapie hypotyreózy není náročná a to ani po finanční stránce. Spočívá v trvalé substituci pacienta tyroxinem. Kdy ve 12 hodinových intervalech podáváme tabletky obsahující syntetický L-tyroxin. Abychom zamezily nežádoucím účinkům nárazové dávky podáváme z počátku dávku nižší, která se během několika týdnů zvýší na běžnou terapeutickou dávku. Za 2 – 3 měsíce po zahájení terapie je vhodné přeměřit hladiny hormonu a dle výsledků upravit dávku L-tyroxinu. I přes nenáročnost terapie je zejména v jejím počátku nutná poctivá spolupráce s Vaším veterinárním lékařem.
Prognóza tohoto onemocnění je dobrá a zpravidla již za 3 týdny pozorujeme vyšší aktivitu zvířete. Na vymizení některých příznaků si však musíme počkat i 2 – 5 měsíců. Pokud chceme dosáhnout dobrých terapeutických výsledků je nutné lék podávat pravidelně a v periodických časových intervalech od půl do jednoho roku absolvovat kontrolní odběry krve. Ve více než 90% případů hypotyreózy mají léčení pacienti plnohodnotný život až do vysokého věku.
MVDr. Michael Růžička
Veterinární klinika Delta MVDr. Michael Růžička, s.r.o.